|
|
Reflexe funkce Vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
Beneš, Jaroslav
Lisabonská smlouva, mimo jiné, zavedla funkci Vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Tento nově zavedený institut, ať už přímo či nepřímo, navazuje na předešlý post Vysokého zmocněnce pro zahraniční a bezpečnostní politiku, který byl v působnosti po přijetí Amsterodamské smlouvy. Cílem této bakalářské práce je poskytnout mediální obraz činností pozice Vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské Unie. Za pomoci metody obsahové analýzy budou rozebrány mediální články publikovanými třemi vybranými televizními a rozhlasovými stanicemi. V teoretické části práce bude popsán vývoj postu Vysokého představitele a jeho úkoly a pravomoci.
|
|
|
Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku po Lisabonské smlouvě: jednotný hlas Evropy jako globálního hráče?
Matoušek, Ondřej ; Weiss, Tomáš (vedoucí práce) ; Šlosarčík, Ivo (oponent)
Bakalářská práce zkoumá dopady Lisabonské smlouvy na zahraniční politiku Evropské unie z hlediska institucionální architektury EU. Klade si otázku, do jaké míry lisabonská reforma reaguje na dřívější slabé stránky unijních zahraničněpolitických mechanismů a jaký je její potenciál pro budoucnost této dimenze evropské integrace. Práce studuje vliv Lisabonské smlouvy na tři základní oblasti - na koherenci, efektivitu a viditelnost zahraniční politiky EU. Dochází k závěru, že inovace zavedené reformní smlouvou, jimž vévodí posílená funkce vysokého představitele, cílí na kritizované příčiny inkoherence. Zároveň ovšem způsobují nebezpečí nových meziinstitucionálních konfliktů. Problematickou zůstává otázka efektivity vnější činnosti, kterou limituje rigidní rozhodovací proces. Ačkoliv se vysoký představitel nestává jediným hlasem Unie na mezinárodní scéně, Lisabonská smlouva podstatně zlepšuje reprezentaci EU. To však může mít v případě inkoherentního a neefektivního procesu formulace zahraniční politiky kontraproduktivní efekt. Mnoho ustanovení týkajících se zahraniční politiky je ve smlouvě upraveno vágně, zůstává tedy otázka, do jaké míry se členské státy rozhodnou tento potenciál využít. Ačkoliv je Lisabonská smlouva v mnoha ohledech krok správným směrem, její reálný dopad záleží na vůli členských...
|
|
|
Hodnocení činnosti Vysokého představitele pro Bosnu a Hercegovinu v její poválečné rekonstrukci mezi roky 1995-2002 na pozadí "Capability-Expectations Gap"
Šitera, Daniel ; Králová, Kateřina (vedoucí práce) ; Tejchman, Miroslav (oponent)
Patnáct let po konci občanské války, která postihla Bosnu mezi roky 1992-1995, je tato země stále předmětem mezinárodního protektorátu. Mezinárodní protektorát v Bosně měl původně pozvolna ustoupit nabývající suverenitě země po jednom roce od konce občanské války. Místo podobného kroku ale mezinárodní společenství svou aktivitu v zemi začalo zvyšovat. Učinilo tak posilováním kapacit (finanční a vojenské zázemí protektorátu, možnost zasahovat do dění země) Vysokého představitele (High Representative), ad hoc instituce, již mezinárodní společenství vytvořilo, aby řídila mezinárodní protektorát v Bosně. Vysoký představitel v roce 1997 získal tzv. Bonn Powers, které mu v Bosně umožnily vydávat platné zákony a odvolávat demokraticky zvolené bosenské představitele. Zvyšování těchto pravomocí bylo odůvodňováno snahou mezinárodního společenství zemi stabilizovat, aby z ní mohlo co nejdříve odejít. Bosna je však nestabilní zemí a mezinárodním protektorátem dodnes. Mezinárodní společenství totiž právě díky Bonn Powers vystavělo v Bosně stát, který nesplňoval očekávání všech tří místních národů - Bosňáků, Chorvatů a Srbů. Neúspěch mezinárodního protektorátu v Bosně proto nastoluje základní otázku, zdali vůbec existuje možnost stabilizovat etnicky rozdělené země po občanském konfliktu do takové podoby, kterou...
|
host ::
RSS.